úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2016
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Po Vysokých Taurech a Dolomitech


Pátek, den 6. - Gerlitzen

Nejstarším korutanským lyžařským střediskem ja areál na hoře Gerlitzen. Z vrcholu vysoké hory se vinou hvězdicovitě rozběhnuté sjezdovky a umožňují horu objet jako při lyžařském safari, které je zde s nadsázkou nazývané Stella Ronda. Jejich celková délka dosahuje 40 km.


Sedačková lanovka na Gerlitzen 1911 m.

Dnešní pátek je posledním dnem našeho pobytu ve Vysokých Taurech. Jako každý den odjíždíme z našeho hotelu po snídaní v půl deváté. V Obervellachu odbočujeme tentokrát vlevo a jedeme k dálnici A10 po které směřujeme do Vilachu. Je to druhé největší město spolkové země Korutany, ležící na řece Drávě a je důležitým dopravním uzlem celé oblasti jižního Rakouska i celého alpsko-adriatického regionu. Je také statutárním městem a správním centrem stejnojmenného okresu. V současnosti zde žije asi 60 000 obyvatel.


Na vrcholu Gerlitzenu

Centrum leží na soutoku řek Dráva a Gail. V okolí Vilachu se nachází mnoho jezer například Ossiacher See, Faaker See, Silbersee, Vassacher See, Magdalensee a St. Leonharder See. Villach je také obklopen hřebeny Gailtalských Alp a Karavanek. Je centrem zimních sportů i letní turistiky. Leží hodinu jízdy vlakem nebo autem od italských i slovinských hranic. Nejstarší stopy osídlení pocházejí z období 3 500 př. n. l. Bylo zde nalezeno mnoho artefaktů z doby osídlení Římany. První starosta Villachu je zmiňován v 16. století. 25. ledna 1348 postihlo město zemětřesení, které zničilo jeho velkou část.


Horní stanice lanovky na vrcholu

To se opakovalo i v roce 1690. Město bylo také několikrát těžce poškozeno požáry, které zničily mnoho budov. V období vlády císaře Napoleona byl Villach mezi lety 1809 a 1813 součástí francouzské provincie Illyrie. Znovu dobyt byl v roce 1813. Během druhé světové války bylo na město provedeno 52 náletů, které zde způsobily těžké škody.
My jedeme z města k asi 10 km vzdálenému jezeru Ossiacher See a zastavujeme pod lanovou dráhou směřující na horu Gerlitzen.


Observatoř a vyhlídková terasa na vrcholu

Z nadmořské výšky 500 metrů nás čtyřmístná kabinová lanovka dováží k místu zvaném Sonenarena a odtud pak pokračujeme čtyřsedadačkou na samotný vrchol do výšky 1911 m k restauraci Gipfelhaus. Nad námi se prohánějí mraky, ale jinak je viditelnost poměrně solidní. Jdeme k dřevěné válcové stavbě observatoře a vysílače, kde z vyhlídky zhlížíme do údolí a na okolní kopce.


Horský hotel Pacheiner na vrcholu Gerlitzenu

Vlevo od nás je stanice další lyžařské lanovky. Na loukách je plno rozkvetlých sasanek a modrých hořců. Na opačné straně vrcholu je velká horský hotel Pacheiner, kde se několik desítek minut zdržíme a dáváme malé občerstvení. Jelikož lanová dráha má polední přestávku 45 minut od 12 hodin pomalu se pak přesouváme k horní stanici a stíháme jedny z posledních sedaček.


Sjíždíme dolů kabinkou k jezeru Ossiacher See

Pak stejnou cestou po přestupu na kabinky pokračujeme dolů k jezeru. Obloha se dokonale protrhala, což nám umožňuje pořídit celkem pěkné záběry jak jezera, tak jeho okolí. Nasedáme ndo auta a vracíme se zpět do Vilachu a pak okreskami přes městečko Velden k jezeru Wörthersee.


Rozhledna Pyramidenkogel

Piramidenkogel

Jižně od jezera Wörthersee, u hranice rakouských Korutan se Slovinskem, se zvedá kopec Pyramidenkogel s výškou 850 m nad mořem. Na něm na místě původní betonové rozhledny vyrostla elegantní věž ve tvaru štíhlé vázy ze dřeva a oceli - rozhledna Pyramidenkogel. Rozhledna se stala novým turistickým lákadlem tohoto kraje. Se svou výškou 100 metrů je to nejvyšší dřevěná rozhledna na světě.


Pohled ze 70 m vysoké plošiny

Její horní vyhlídková plošina je ve výšce 70,6 m. Z ní se nabízí úžasný pohled na panorama Alp a jezero Wörthersee s městem Klagenfurt. Na jih se otvírá pohled na Slovinské Alpy a v popředí na korutanské jezero Keutschachersee a na západ pak jsou to Karnské Alpy - horská skupina na rozmezí Rakouska a Itálie. Dostat se nahoru je možné po schodišti se 441 schody nebo proskleným výtahem.


Pohledy z rozhledny na jezero Wörthersee

Dolů si může návštěvník vybrat ze tří možností. Tou třetí možností je skluzavka - tobogán. Ocelová roura ve tvaru šroubovice má délku přes 120 metrů, jezdí se v ní na filcové podložce a jízda trvá asi půl minuty. Je však určena pouze pro zájemce nepřevyšující výšku 130 cm. My pro oba směry volíme samozřejmě výtah, který nás doveze do 10 podlaží a pak po schodech vystoupáme postupně na dvě vrcholové plošiny.


Naše trio na horní plošině rozhledny

Do roku 1969 stála na vrcholu hory jen malá dřevěná vyhlídková věž. Poté byla postavena 54 metrů vysoká železobetonová rozhledna. Byl to betonový sloup s vyhlídkovou plošinou na vrcholu. Nová rozhledna se začala stavět v roce 2012. Na plánech se podílely arch. kanceláře Markus Klaura, Dietmar Kaden a Markus Lackner a celá stavba stála 8 milionů eur. Rozhledna byla otevřena 20. června 2013.


Večerní procházka za kravičkama a koníky

Panoramatický výhled dokola je nezapomenutelným zážitkem, zejména když počasí přeje jako dnes nám. Jako zakončení naší osmidenní návštěvy tohoto koutu Rakouska se to skutečně povedlo. Hodinky ukazují 14,30 a my se pomalu ubíráme po malé svačině na parkoviště a poté již sjíždíme serpentinami z tohoto kopce dolů. Při vjezdu na hlavní silnici, kde je dopravní značka STOP čeká však kolegu Jirku, jehož octávkou dnes jedeme nemilé překvapení v podobě policisty na motorce, který se jako neviditelný duch objevil za námi, a kterému se naše zastavení na stopce nelíbilo a vyhrožuje pokutou 350 euro, což je docela balík. Díky dobré Jirkově němčině a po několikaminutové konverzaci o tom kde jsme tady na dovolené a co všechno jsme již navštívili policista trochu zjihne a se slovy, že nám nechce kazit pobyt v Rakousku snižuje částku na 10 % a dává pokutu pouhých 35 euro.


Pasoucí se koníci


Odpočívající kravičky


Závěr naší dovolené

Před večeří se ještě naposledy jdu projít, tentokrát však ne do města Mallnitz, ale na druhou stranu k rozkvetlým loukám kolem bublající říčky a podívat se na volně se pasoucí stáda kraviček a koní.


Poslední foto našeho hotelu Hubertus

Nad okolními kopci pomalu zapadá slunce a naše dovolené v tomto krásném koutu země končí. Už zbývá jen pomalu sbalit naše věci do auta a následující den v sobotu 11. června Mallnitz opustit. Zatím co kolegové jedou opět autovlakem tunelem a pak pokračují na Salzburg, České Budějovice do Prahy, my tentokrát volíme trasu přes Klagenfurt, Graz a Vídeň. Přesto, že byla delší, byla rychlejší. Domů jsme dorazili po 7,5 hodinách čisté jízdy a po ujetí 712 km. Díky zážitku z rakouskou policií, dodržuji až k našim hranicím dopravní předpisy, zejména rychlost tak, jak snad naposledy před 50 lety v autoškole.
Celkem jsme najezdili přes 2 200 km a můžeme konstatovat, že se náš osmidenní pobyt ve Vysokých Taurech a Dolomitech velmi vydařil. ☻

 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005